Příprava, pokus a dokonání u trestných činů zahrnujících složitou trestnou činnost

Klíčová slova: příprava; pokus; dokonaný trestný čin; složený trestný čin; pokračování v trestném činu; trvající trestný čin; jednání naplňující skutkovou podstatu.

1. Okamžik dokonání určují znaky trestného činu

U složité trestné činnosti je ústřední otázkou, jaké jednání zákon spojuje do jednoho trestného činu a kdy jsou naplněny všechny jeho znaky. Počet fyzických úkonů, délka plánu a velikost konečného zamýšleného prospěchu samy neodpovídají. Východiskem musí být konkrétní zákonná konstrukce. ^[1]

Příprava, pokus a dokonání popisují různá stadia, nikoli míru praktického odhodlání. Pevný trestný plán nemění přípravné jednání v pokus. Naopak nedosažení konečného praktického cíle neznamená nedokonání, pokud už byly zákonné znaky naplněny.

Článek uvádí, že stadium musí být určeno po objasnění jednoty trestného činu, nikoli před ním. Složené, alternativně formulované, pokračující a trvající trestné činy mají odlišné struktury. Použití jediného obecného vzorce na všechny vytváří nesprávné kvalifikace.

2. Příprava a začátek jednání naplňujícího skutkovou podstatu

Čl. 17 trestního zákoníku spojuje přípravu s vytvářením podmínek pro zamýšlený trestný čin před zahájením provedení. Je postižitelná pouze ve výslovně stanovených případech. Opatřování prostředků, výběr cíle nebo koordinace budoucího jednání se musí posoudit podle konkrétního trestného činu a prokázaného úmyslu. ^[1]

Hranice s pokusem se překročí zahájením jednání naplňujícího skutkovou podstatu. Časová a místní blízkost je významná, ale nenahradí toto právní kritérium. Ne každý úkon bezprostředně předcházející trestnému činu je už jeho částí; ani každý technicky přípravný pohyb nezůstává mimo pokus, pokud věcně začal zákonem popsaný útok.

Ve složitém sledu musí obžaloba přesně určit úkon začínající provedení. Obecné tvrzení „začal uskutečňovat plán“ nestačí bez spojení s konkrétním slovesem vymezujícím jednání a dalšími znaky trestného činu.

Netrestnost přípravy jednoho trestného činu nevylučuje odpovědnost za jiný již dokonaný během přípravy. Například nezákonné držení předmětu samostatně kriminalizované zákonem neztrácí tuto povahu, protože předmět má sloužit budoucímu útoku. Souběh a případné pohlcení musí být zkoumány v každé věci.

3. Neukončený a ukončený pokus

U pokusu provedení začalo, ale celý trestný čin nebyl naplněn: buď je jednání naplňující skutkovou podstatu neukončené, nebo je ukončené bez vzniku zamýšlených společensky nebezpečných následků. Rozlišení neukončeného a ukončeného pokusu se vztahuje ke konkrétnímu plánu a objektivně provedenému jednání aniž by přání pachatele mohlo nahradit zákonné znaky. ^[1]

Pokus předpokládá přímý úmysl vůči trestnému činu, jehož provedení začalo. Nedbalost postrádá vědomé zaměření na trestný následek ospravedlňující toto stadium. U trestných činů s dalším závažnějším následkem se požadovaný psychický vztah k němu zkoumá samostatně; automaticky se nestává předmětem pokusu jen proto, že hlavní jednání je úmyslné. ^[1]

Ukončený pokus není dokonaným trestným činem. Pachatel mohl udělat vše podle plánu, ale absence následku požadovaného trestným činem zachovává význam čl. 18. Naopak mohly být plánovány další úkony, i když první již dokonaly samostatný nezávislý trestný čin.

4. Složený trestný čin a rozdělení jednání

U složených trestných činů zákon spojuje prvky, které by v jiném prostředí mohly dostat samostatné trestněprávní hodnocení. Loupež ukazuje funkční vztah donucení a odnětí věci. Zahájení násilí směřujícího k odnětí při prokázaném odpovídajícím úmyslu může zařadit jednání do pokusu před odnětím majetku. ^[1]

Tento sled nelze obrátit zpětnou znalostí. Pokud počáteční násilí mělo jiný důvod a rozhodnutí přivlastnit si věc vzniklo později, je třeba prokázat skutečné naplnění složeného trestného činu. Stejné místo a krátký odstup nenahradí funkční a subjektivní souvislost.

Při trestní součinnosti rozdělení prováděcích úkonů mezi více osob nevylučuje jednotu při splnění podmínek spolupachatelství. Stadium a rozsah odpovědnosti každé osoby však nelze určit bez zkoumání její účasti a úmyslu. Pouhá přítomnost ve společném sledu nevytváří spolupachatelství. ^[1]

Pokud je jedna složka dokonána, ale složitý trestný čin zůstává pokusem, je třeba zkoumat pravidla překrývajících se trestných činů. Stejnou újmu nelze automaticky trestat dvakrát, ale nezávisle způsobenou další újmu nelze pohltit bez zákonného základu.

5. Alternativní formy provedení se nevyvíjejí stejně

Pokud ustanovení obsahuje více alternativních jednání naplňujících skutkovou podstatu, každá forma má vlastní okamžik dokonání. Selhání jedné formy nemusí znamenat nedokonání jiné. Analýzu „poskytnutí“ proto nelze mechanicky použít na „nabízení“ nebo „slibování“, pokud je zákon upravuje samostatně. ^[1]

V rozsudku č. 152 ze dne 2. června 2017 v trestní věci č. 325/2017 Nejvyšší kasační soud zkoumal konkrétní formu poskytnutí úplatku: bankovka byla vložena do policejního vozidla, ale policisté ji nepřijali. Soud shledal ukončený pokus poskytnutí kladeného za vinu. To nezakládá pravidlo, že každá odmítnutá korupční nabídka je jen pokusem; rozhoduje přesná forma kladená za vinu. ^[2]

Procesní konkretizace je rozhodující. Právní posouzení se nemůže volně přesouvat mezi formami, pokud podstatně mění skutkové obvinění a zbavuje obžalovaného možnosti obhajoby. Změnu kvalifikace stejných skutečností je třeba odlišit od předložení nového skutkového tvrzení. ^[3]

6. Trestné činy posouvající trestněprávní ochranu do dřívější fáze

Zákonodárce někdy samostatně kriminalizuje jednání prakticky připravující budoucí trestné činy. Vytvoření nebo vedení zločinné struktury se pak posuzuje podle vlastního trestného činu bez nutnosti vzniku všech plánovaných následných trestných činů. Nejde o trestání „pokusu budoucího cíle“, ale o použití samostatného zákonného zákazu. ^[1]

Teoretické označení „předčasně dokonaný trestný čin“ vysvětluje tuto legislativní techniku. Nedovoluje přehlížet znaky konkrétního pravidla. Komunikace více osob nestačí jen proto, že může někdy předcházet trestnému činu; konkrétní zákonné vlastnosti samostatného trestného činu musí být prokázány.

Pokud jsou plánované útoky později provedeny, vztahy mezi trestnými činy se řeší podle použitelných pravidel. Univerzálně neplatí ani to, že dříve kriminalizované jednání vždy pohltí pozdější, ani to, že každá souvislost nutně vytváří samostatné trestání bez přezkoumání překrývajících se trestných činů.

7. Pokračování v trestném činu a smíšená stadia

Při pokračování v trestném činu musí jednotlivá jednání splňovat čl. 26. Některé epizody mohou být dokonané a jiné zůstat pokusy. Zákon tuto situaci zvlášť upravuje: rozhodující je celková činnost a trestání pokusu je stanoveno, pokud dokonaná jednání podstatně neovlivňují celkovou trestnou povahu. ^[1]

Vzorec „jedna dokonaná epizoda činí všechno dokonaným“ proto nestačí. Relativní význam dokonané části se hodnotí podle předmětu, rozsahu, následků a povahy činnosti. Ani zamýšlené výsledky nedokonaných epizod nelze uvádět jako skutečně utrpěnou majetkovou škodu.

V hypotetickém příkladu jednoho malého dokonaného útoku a několika podstatně větších nedokonaných epizod je první otázkou, zda vůbec existuje jednota podle čl. 26. Teprve poté se použije zvláštní posouzení podle odst. 5. Bez prokázané jednoty si každý trestný čin zachovává vlastní stadium a posuzuje se podle pravidel souběhu.

8. Trvající trestné činy a soustavná činnost

Dokonání je třeba odlišit od ukončení trestného činu. Při udržování protiprávního stavu, například kriminalizovaného držení, mohou být znaky již naplněny, zatímco jednání pokračuje v čase. Pozdější ukončení je nemění zpět v pokus. Význam má konkrétní trestný čin a případné zvláštní osvobození od trestu. ^[1]

U trestných činů vyžadujících soustavné jednání nebo činnost vykonávanou jako povolání nelze počet jednání určit univerzálním pravidlem přeneseným na všechny trestné činy. Obsah relevantního znaku vyplývá z konkrétního ustanovení a jeho použitelného výkladu. Jediné jednání a úmysl někdy je opakovat automaticky neprokazují celý složitý trestný čin.

Pokus v těchto konstrukcích vyžaduje zvlášť pečlivé zkoumání: začalo provedení zákonem popsaného trestného činu, nebo existuje pouze jedna podmínka budoucí trestné činnosti? Není odůvodněné obecně dovolit ani obecně vyloučit pokus jen z označení „složitý trestný čin“.

9. Upuštění, trest a důkazní postup

Dobrovolné upuštění se hodnotí podle skutečně dosaženého stadia. U ukončeného pokusu pouhé přestání jednat nestačí: pachatel musí z vlastní vůle zabránit příslušným následkům. Po dokonání se následná náprava zpravidla hodnotí podle použitelných zvláštních ustanovení a pravidel trestu, nikoli návratem k čl. 18 odst. 3. ^[1]

Čl. 18 odst. 2 nestanoví automatické snížení trestu na polovinu. U pokusu se posuzuje míra uskutečnění úmyslu a důvody nedokonání v předepsaném právním rámci. Další zmírnění vyžaduje vlastní zákonné podmínky. ^[1]

Spolehlivý praktický postup individualizuje fakta a úmysl, prokazuje zákonnou strukturu jednoho nebo více trestných činů, určuje zahájení provedení a dokonání a poté řeší upuštění, překrývání trestných činů a trest. Neúplný důkaz následku nelze překonat svévolným rozšířením pojmu pokusu. ^[3]

Složitá trestná činnost vyžaduje přesnější, nikoli volnější kvalifikaci. Stadium je právním závěrem z prokázaných skutečností a konkrétního trestného činu. Nevyplývá z obecného dojmu, jak blízko byl pachatel praktickému úspěchu.

Článek je obecným pojednáním o právní teorii a praxi. Konkrétní věc vyžaduje zohlednění práva použitelného v rozhodné době a čl. 2 trestního zákoníku. Hypotetické příklady slouží pouze právní analýze a nepopisují skutečné případy.